Máte-li zájem o kurz vegetariánského vaření,
rádi jej pro vás uspořádáme.
joga@centrum.cz
Jan Hlaváček +420 608 063 823
Duben
Název rubriky. INSPIRACE-ENERGIE-VÝŽIVA-SPIRITUALITA
RECEPT
Zelená mandala
4 PORCE
INGREDIENCE:
30dkg pšenice nebo špaldy
1 bal. tofu
4 pol. lžíce ghí-přepuštěné máslo
32 mandlí
5dkg slunečnicových semínek
1 rajče
1 paprika
5dkg mung dalu /zel.soja/
1 pórek
4 pol lžíce slunečnicového oleje
černý pepř
mořská sůl
hořčičné semínko
POSTUP: Den předem zalijeme zelenou soju vodou v keramické nádobě a přikryjeme
talířkem.. Ráno vodu slijeme a semínka necháme ještě klíčit.
Semeleme pšenici, zalijeme dvojnásobným
množstvím vody mírně osolíme a vaříme asi 5
min po bodu varu a necháme dojít pod pokličkou /vodu
přiléváme dle potřeby/. Nahřejeme pánev nalijeme
na ní slunečnicový olej a opražíme hořčičné
semínko pod pokličkou / skáče/. Přidáme
pokrájený pórek, osolíme, opepříme a
mírně podlijeme vodou. Na druhé části pánve
osmažíme tofu osolíme a opepříme.
Opražíme mandle a slunečnicová semínka a osolíme.
Podáváme ve formě mandaly dle vlastní
inspirace.Pšeničné pyré rozetřeme asi v půl cm
vrstvě na talířku /stačí střední velikost
talíře-je to syté / a omastíme
rozpuštěným ghí. Dále
vytváříme mandalu viz obrázek. Recept berte jako
inspiraci a nebojte se vlastní tvořivosti a nápadů.
CO MÚŽETE OČEKÁVAT V TÉTO RUBRICE?
Něco již napovídá sám název.Rádi
bychom mluvili o souvislostech mezi naší stravou a
spiritualitou. Ti z nás, kteří již udělali nějakou
zkušenost v meditaci, józe, nebo kráčí
nějakou jinou cestou sebepoznávání již
možná vnímají, že jídlo může mít
dost velký vliv na naši fyzickou a psychickou kondici, a
ví ,že je jen málo restaurací, kde je možné
se najíst dle vlastních představ a potřeb. Je pravdou, že
nabídka vegetariánských jídel se
vylepšila zvláště kvůli poptávce cizinců,
takže smažený sýr, obalované žampiony nebo něco s
brokolicí se stalo již téměř standardem, ale to je jen
první krok ke skutečným potřebám. Vzniklo i
pár vegetariánských restaurací, ale jejich
hustota ve městech je stále nedostatečná. To je jeden z
důvodů proč vznikl projekt Tilac, který monitoruje
zajímavé restaurace, které již zařazují do
jídelníčku rozšířenou nabídku
vegetariánských jídel a budeme Vás s nimi
seznamovat v této rubrice. Pokud znáte takovou
restauraci, čajovnu, kavárnu, jídelnu, hotel, penzion,
nebo občerstvení na území ČR, tak Vám
budeme vděční, když nám pošlete název ,
adresu a telefon. Na adresu Tilac ul 1. pluku7, 180 00 Praha 8, nebo
E-mail jan@tilac.cz, nebo SMS 608063823.
Obecně se dá říci, že všichni lidé jsou na
úrovni první čakry -muladháry a čím půjdeme
po čakrách výše, tak bude ubývat
procentuelní množství populace, kteří vědí
o čem je prožívání vyšších
čaker. Co to znamená? Všichni lidé velmi dobře
rozumí tomu co je to hmota a všemu co s tím
souvisí. Všemu co je viditelné. Muladhára -
energetické centrum na spodním konci páteře je
kořenem našeho bytí a živlově koresponduje se
"zemí",také bychom mohli mluvit pro názornost o
"pevném" skupenství. Začneme-li přidávat energii
začne se měnit skupenství, což např. u ledu znamená ve
vodu. A podobně je to u člověka, ale ne doslova, začneme-li jíst
jídlo o vyšší vibraci, začne se měnit
naše "skupenství", pevná hmota se mění na
kapalnou a dostáváme se do druhé
čakry-svádhisthány, která souvisí živlově s
vodou.Na tomto principu můžeme pokračovat až do sedmé čakry, kde
můžeme prožívat světlo. Přirovnání je hodně
zjednodušeno. A jak to tedy souvisí s jídlem?
Dejme si praktický příklad. Senzibil, kterému
funguje například pendl si může změřit vibraci chleba a vibraci
placky z čerstvě semleté pšenice a zjistí že
chléb koresponduje vibračně s muladhárou /1.čakra/ a
placka s manipůrou /3.čakra/ Proč je to tak?
Čerstě semletá mouka má v sobě ještě pránu,
nebo-li vitální energii, která po semletí
nebo tepelné úpravě s časem klesá. První
den je v mouce cca 80% prány , druhý den cca 50% a
třetí den cca 15%. Ta čísla jsou pro názornost.
Mouka používaná na chléb v
potravinářství je stará i několik týdnů a
vlastně už nemá žádnou pránu. Jeden pekař
zkoušel péct z čerstvé mouky a stěžoval si, že
těsto špatně kyne. I to má svou logiku. Čerstvá
mouka má pránu a nekazí se a kynutí
respektive kvašení je vlastně forma
řízeného kažení se. Proto se dříve pekly
nekvašené chleby, jako macesy, čapáty,
purí, pita a další, ale pak se jednomu zkazilo
těsto , respektive zkvasilo a vzniknul chléb.Tím nechci
říct, že chléb je špatný, ale vibračně a
pránicky dodává kvalitu energie
korespondující s nejnižší
čakrou-muladhárou, zatímco placky až do 3 čakry
manipůry..V orientě se pečou placky dodnes, ale s příchodem
elektrických mlýnků se vytratil princip a
zvítězila pohodlnost a už se peče také většinou ze
staré mouky . Máme-li dost energie ve 3. čakře , tak se
to pozitivně projevuje na našem zdraví, vitalitě a
odolnosti vůči chorobám. Jsem zvědav která pizzerie začne
péct z čerstvé mouky a nekvašeného těsta.
Ale jelikož obecné povědomí o těchto věcech je
téměř nulové, tak by to v současné době ani nikdo
nedocenil, ale kdo ví, transformace nabírá na
rychlosti.
Pozn. V Praze vím pouze o jednom pekařství,kde se peče z čerstvé mouky.
Albio,Truhlářská 20, pokud víte o dalším, dejte vědět,napíšeme o nich.
Jan Hlaváček leden '04
Červen
Rozhovor:
1. Proč je vůbec důležité se zamyslet nad tím, co člověk jí?
Odp.Toto témátko by vystačilo nejméně na knihu,
ale uvedu alespoň jeden zajímavý moment ze
současné situace v USA. MacDonald čelí v současné
době mnoha žalobám, že pravidelné
stravování v jeho fastfoodech způsobuje obezitu. Z
našeho pohledu se to zdá směšné a
absurdní a také MacDonald se brání
tím, že každý člověk volí zcela svobodně co a
kolik toho sní a kde. Obě strany mají svou pravdu. Důvodů
k obezitě je hodně a je to individuální
záležitost, ale jedno hledisko se zdá být
zajímavé: určitý druh nedojedenosti může
být způsoben tím, že nám ve stravě něco
schází a proto stále jíme a podvědomě
očekáváme, že to nalezneme. Může to být
nějaký vitamin, minerál, ale také
vitální energie, které říkáme
prána. U MacDonalda najdeme pránu pouze v čerstvé
zelenině. Veškeré ostatní jídlo má
pránu pouze pro výživu
1.energetického centra (muladhára čakra). Člověk ale podvědomě cítí potřebu
naplnit energií všechna ostatní energet.centra-čakry. Tak to alespoň kompenzuje
cocacolou nebo něčím sladkým, čímž aktivuje svou adžňa čakru (energet.centrum
mezi očima tzv,3.oko). Tento způsob stravování nepodporuje vnitřní stabilitu,
neboť jsme jednou úplně dole (muladhára čakra) a pak zase nahoře (adžňa
čakra), ale střed nám chybí. Z toho je vidět, že jídlem se dá ovlivnit
nejen obezita, ale můžeme jím stimulovat nejméně šest energetických center
v těle.
2. Jak jste se dostal k tomuto způsobu uvažování?
Odp. Většinou měníme způsob života až při
prožívání nějaké mezní situace,
která může být buď velmi nepříjemná, jako
např.vážná nemoc, kterou se pak snažíme
eliminovat, nebo to je naopak něco vnitřně velmi silného,
krásného, což se pak snažíme zopakovat. Mě potkalo
obojí téměř zároveň. Asi před 22 lety jsem
prodělával v jednom roce každý měsíc anginu s
teplotami okolo 40 stupňů,celkem asi 8x a antibiotika již
nezabírala. A to vnitřně silné bylo potkání
s duchovním mistrem paramhans svámím
Mahéšváránanou. Obojí mě přimělo ke
změně života. Je to dlouhodobý proces, který vlastně
trvá dosud.
3. S tím vlastně také souvisí projekt TILAC. Můžete jej trochu přiblížit?
Odp. Od roku 1986 vedu kurzy vegetariánské kuchyně.
Většina účastníků na konci kurzu zkonstatovala, že
je škoda, že se takhle nedá jíst v
restauracích, což mě přivedlo na myšlenku zmapovat
restaurace v ČR, které jsou buď plně vegetariánské
nebo nabízejí rozšířený
vegetariánský jídelníček. Projekt TILAC
má několik etap, jako např.vytvoření modelové
restaurace, pořádání seminářů, aj.
4. Nedávno jste se vrátil z pobytu v Thajsku. Inspirovala vás thajská
kuchyně?
Odp. Nemohu mluvit o Thajsku obecně. Většinu času jsem byl na ostrovech
Samui,
Pangan a Tao. Vegetariánských restaurací je tam
opravu minimálně, ale na druhé straně každá
restaurace nabízí smažené nudle se zeleninou,
smaženou rýži se zeleninou , zeleninové saláty a
většina restaurací i další možnosti jako
např. zeleninu v těstíčku, vegetariánské kari,
různě upravenou zeleninu např. s kešu oříšky,
polévku s kokosovým mlékem, které se
připravuje z máčené kokosové drtě a na
požádání “mang sá vilá”
vám připraví jakékoliv jíldlo z
nabídky jídelníčku v bezmasé verzi.
Každý rok se koná týden
vegetariánské kuchyně, kdy vám
nabízejí restaurace označené zelenými
praporky bezmasá jídla, což by mohl být
zajímavý podnět i pro české restaurace.
6. Jaké jsou proměny v Thajsku v souvislosti s globalizací?
Odp. Silné budhistické zázemí vytvořilo kvalitní energetickou a duchovní
úroveň lidí. Laskavost a pohodu vidíme na každém kroku. Globalizace tento
trend neumocňuje, takže duchovnost jde dolu. Je to rozdílná situace od
Evropy, kde je energetická rovina lidí nižší asi o jednu čakru, ale Evropa
si své dno již prožila a teď již směřuje nahoru.
RECEPT:
Oranžová mandala (4 porce)
25 dkg Quinoa (lze koupit v Country life)
20 dkg dýně Hokaido
1 brokklice
10 ředkviček s natí
4 rajčata
1 kapie
5 dkg slunečnicového semínka
5 dkg syrových buráků
3 dkg čerstvého zázvoru
chilli, sójová omáčka, tamari, hořčič.semínko žluté, kumín, mořská sůl
ghí (přepuštěné máslo)
olivový olej
1. Quinou vaříme 30 minut v trojnásobném množství vody. Ke konci osolíme
a omastíme ghím.
2. Na pánev dáme olivový olej a krátce (asi 10 s.)opražíme pod pokličkou
hořčič.semínko a celý kumín. Přidáme sibulku, krátce osmahneme, přidáme
dýni, brokolici a nať z ředkviček (je-li čerstvá). Osolíme a okořeníme
dle chuti a nakonec vmícháme postrouhaný zázvor.
3. Opražíme nasucho buráky. Vysypeme na misku a pokapeme sójovou omáčkou
a promícháme.
4. Opražíme na kapce oleje slunečnicové semínko. po vysypání na misku
osolíme a
přidáme chilli.
5.Rajčata pokrájíme na osminky, kapii podélně na proužky, ředkvičky na
kolečka.
Tvorba mandaly:
Uvařenou quinou (pyré) dáme do cukrářského tvořítka a vytvarujeme na talíř
mandalu. Doprostřed dáme osmaženou zeleninu a dozdobíme rajčaty a kapií.
Posypeme slunečnicovým semínkem a buráky.
Červenec
RECEPT
Sladká mandala (4 porce)
100g quinoi, 1/4 l mléka, 100g tvarohu, ghí z 1/8 másla, vanilkový puding, 8 jahod, karamel ze 100g cukru, 24 mandlí,
Propláchneme quinou, zalijeme hrnkem vody,přidáme špetku soli a povaříme asi 20 minut. V mléce uvaříme puding, mírně dosladíme karamelem a utřeme s tvarohem.Přidáme uvařenou quinou a promícháme. Cukrářským pytlíkem vytvoříme mandalu jako na obrázku a ozdobíme. Dobrou chuť.
Žampionová mandala
4 porce
200g quinoi, 1/2 pórku, 4 rajčata, 6 ředkviček, 200g žampiónů, 4 čaj.lžíce
ghí , 1/2 bílého jogurtu, lemon picles, hořčičné semínko, kmín, čili,
olej.
Quinou propláchneme, zalijeme dvojnásobným množstvím vody, mírně osolíme
a vaříme 20 minut. Na pánvičce osmahneme hořčičné semínko a kmín, přidáme
pokrájený pórek a žampióny, osolíme a podusíme pod pokličkou 5 minut.
Quinou promícháme s ghím /přepuštěné
máslo/ a pomocí cukrářského pytlíku
vytvoříme základní tvar mandaly a ozdobíme.
Zbytek quinoi okořeníme čili a lemon picles a použijeme při
zdobení. dobrou chuť.
Srpen
RECEPT
Mandala Agar Agar
1/2kg ovesných vloček, 100g mandlí, 1/8 másla,
5 polévkových lžic medu květového, l borůvek, l
červeného rybízu, 200g hroznového vína, 12g
prášku Agar Agar/želetina z mořské řasy/, 1
citrón, 1 banán.
V kastrolu s tlustým dnem upražíme na másle vločky, eventuelně podložíme
síťku aby se vločky nepřipalovaly. Vysypeme do připravené misky a upražíme
rozsekané nebo pomleté mandle,vše promícháme s vločkami přidáme med a
opět promícháme. Tuto směs rozdělíme do malých misek a nazdobíme ovocem.
Agar Agar rozvaříme v 1,5 l vody ochutíme citrónem a zalijeme jím připravené
misky s ovocem. Podáváme buď samotné nebo se šlehačkou. Želatinu z Agaru
můžeme dochutit i jinak dle své fantazie. Běžně užívaná želatina se získává
z chrupavek a kostí zvířat, což znamená že i všechny jogurty se želatinou
jí obsahují.
Srpen-Září
Cukr jako tester naší kondice.
Po roce 1980 jsem asi 3 roky experimentoval s makrobiotikou. Tehdy jsem
si poprvé uvědomil působení cukru v našem energetickém systému. V makrobiotice
se užívání cukru silně omezuje, takže během těch 3 let, co jsem cukr téměř
nepoužíval, jsem se na něj stal velice citlivý. Pak stačilo sníst jednoho
nanuka a prožíval jsem euforii jakou běžně se stravující člověk prožívá
po jednom pivu. Další zkušenost jsem udělal v dobách, kdy jsem žil v Šrí
Dévpuridží ášramu ve Žďárci u Skutče a mohl jsem velice intenzivně praktikovat
jógové techniky jako ásány, pranajámu, jóganidru a meditaci. V té době
jsem neměl vůbec potřebu jíst sladké v jakékoliv formě, ale pokud jsem
se vrátil do Prahy a vtáhlo mě to opět do hektického způsobu života, tak
se chuť na sladké vrátila.
Tehdy jsem se snažil dát věci do souvislostí a poznat působení cukru.
Budeme-li sledovat toto
působení z hlediska energetických center v těle, tedy čaker, tak sladká
chuť stimuluje naší šestou čakru (Adžňu), která je symbolizována v Indii
tečkou mezi obočím. Pokud jsem žil v ášramu a dostával se praxí jógy do
vnitřní harmonie, tak nevznikla potřeba sladkého, protože energie spontánně
tekla během jógových technik do všech energetických center, tedy i do
adžňa čakry.
Naopak při hektickém způsobu života tento tok energie přestal a
dominantní energetická aktivita se stáhla pouze na
spodní energetická centra v oblasti muladháry a
svadhistány a vznikla silná vnitřní potřeba
probouzet a stimulovat horní čakry, což právě
dokáže obstarat cukr, eventuelně alkohol, který je
ještě rychlejším palivem. Snažíme se
vlastně řešit naší stresovou situaci
rychlým způsobem. Je to taková energetická
první pomoc. Problém ovšem nastává
když se to stane naším běžným způsobem života
dlouhodobě. To se však odráží na našem těle
v podobě různých civilizačních chorob.
Důležité je dát si tyto věci do souvislostí a zacházet s nimi vědomě.
Pak nebudeme mít strach z cukru, ale budeme vědět kolik naše tělo snese.
Toto množství je u každého individuální a je třeba si to zjistit vlastní
zkušeností.
Budeme-li to s cukrem dlouhodobě přehánět, tak se můžeme dostat
do mezní situace vyčerpanosti naší slinivky a
sleziny, což se projeví napřed euforií a pak
přichází těžká únava, která může
jít až do únavového syndromu. Kdo to prožil,
ví o čem mluvím. A právě při této nemoci je
dobré působení cukru zvědomit, resp. úplně
zrušit jeho příjem ve všech jeho formách a
postupně jak budou slinivka a slezina regenerovat, tak můžeme pomalu
opět zvyšovat jeho příjem. Ale jejich regenerace může
trvat měsíce až roky. Pokud nemáme se slinivkou a
slezinou žádný problém, tak se můžeme dozvědět
kolik cukru sneseme třeba jeho přejedením.Jednorázově to
nemá trvalý účinek a většina z nás
již tuto zkušenost udělala.
V ášramech se jí sladké jako
prašád (požehnané jídlo mistrem), protože
stimuluje adžňa čakru (6 čakra). Nikdy nedostaneme slaný
prašád, který stimuluje svadhistánu (2
čakra). Sladké v této formě podporuje
spirituální vývoj.
RECEPT
Srpnová mandala
300g rýže, 2 rajská jablíčka, 5 ředkviček, 1 cibule, dcl olivového oleje,
2 brambory, 2 topinambury (není nutné), 1/3 květáku, mrkev, slunečnicové,
lněné a hořčičné semínko žluté i černé, kumín, čili, kurkuma, čerstvý
zázvor, jogurt, sůl.
Rýžové pyré: rozvaříme rýži,
omastíme olivovým oleje a
promícháme.Cukrářským tvořítkem
vytvarujeme mandalu.
Sabdží-smažená zelenina: na oleji opražíme
lněné a hořčičné semínko, kumín,
přidáme pokrájenou cibulku, a postupně
přidáváme další pokrájené
zeleniny od nejtvrdších po měkké.
Okořeníme podlijeme vodou a necháme dojít pod pokličkou. Sabdží doplníme
do mandaly a dozdobíme viz obrázek
RECEPT
Žlutá mandala
300g jáhel, cuketa, žluté papriky, rajské jablíčko, ředkvičky, cibule,
brambor, bílý pepř, kurkuma, slunečnicový olej, máslo, sůl.
Jáhlové pyré: jáhly propláchneme ,
uvedeme do varu a vodu slijeme, doplníme novou vodu a
rozvaříme.Jáhly osahují hodně tuku a
spařením se odstraní povrchový žluklý tuk,
který je hořký. Takto upravené mají
výtečnou chuť. Promícháme s máslem a
cukrářským tvořítkem vytvarujeme mandalu.
Na slunečnicovém oleji osmažíme cibulku a přidáváme pokrájenou zeleninu:
brambory, cuketu, rajčata, papriky, okořeníme bílým pepřem, kurkumou a
necháme dojít pod pokličkou.
Doplníme do mandaly a dozdobíme syrovou zeleninou.
Říjen
Zkušenost se ztišením před jídlem.
Pokud zrovna nejím v restauraci nebo někde na veřejnosti, tak se
velice rád před jídlem vnitřně zastavím.
Mám to jako takovou mini meditaci, ve které se v co
nejkratším čase zkouším dostat co
nejhlouběji. Každý známe nějaký svůj
vnitřní stav, ve kterém je nám dobře a
nemusí to být hned samadhi. A právě k tomuto stavu
se můžeme před jídlem přibližovat nebo jej prohlubovat. Někdy se
to podaří tak dobře, že se nám nechce ani začít
jíst.
Když jsem kdysi začínal praktikovat jógová cvičení, tak jsem se snažil
si uvědomit do čeho bych rád investoval energii, kterou přijímám prostřednictvím
jídla. Snažil jsem se svá přání naformulovat do krátké věty, která se
postupně měnila a vyvíjela, tak jak se měnil pohled na život. Vznikla
tak vlastně krátká modlitbička a později, když jsem se setkal s mantrou,
která se říká před jídlem v hinduismu a dostal jsem se k několika verzím
jejího překladu, tak jsem byl překvapen, že se obsahově velmi podobá tomu,
k čemu jsem došel vlastním vývojem.
Možná, že někdo vydá knížku, která
nás seznámí s různými rituály a
modlitbami před jídlem, tak jak to pojímají
různá náboženství a duchovní cesty.
Porovnání by bylo jistě zajímavé. Na čem
bude mít která cesta akcent.
Pokud se rozhodnete vytvořit si vlastní formulaci nebo techniku
krátkého ztišení před jídlem, bude
to mít pro vás určitě největší efekt a
nejvíc se s tím dokážete ztotožnit. A pokud si to
průběžně budete zapisovat, tak za pár let uvidíte, jak se
posouváte ve svém pohledu na svět. Nechci doporučovat
žádné postupy ani formulace nechte se inspirovat
svým vhledem do věcí. A navíc může vzniknout
více druhů rituálů použitelných v různých
prostředích a okolí nemusí ani nic postřehnout.
Tak přeji hodně hlubokých zastavení.
Ochutnejte Tibetskou tsampu.
Jednou jsem byl požádán o připravení rychlé snídaně na kurzu šiatsu. Bylo
nás asi 12 a dělali jsme tsampu. Příprava je velmi jednoduchá upražená
a najemno semletá pšenice / v Tibetu ječmen/ se smíchá s čajem, ghím /
přepuštěné a vyčištěné máslo/ a solí. Vznikne směs ze které se hnětou
malé kuličky, které se jí. Někoho napadlo si dát vzájemně ochutnat a tak
každý ochutnal 12 různých kuliček a i když jsme měli stejné výchozí suroviny,
tak kuličky chutnali velmi rozdílně. Jistě to bylo dáno tím, že každý
zvolil jiný poměr ingrediencí, ale myslím, že kdyby dostali všicni váhově
stejný díl surovin, tak by stejně chutnala každá kulička jinak. Každý
do toho vloží jinou energii.
Listopad
RECEPT
Sejtan na pórku jako guláš (4 porce)
200g pšeničné bílkoviny /sejtan v prášku, nebo doma vyplavený z pšeničné mouky/,1 pórek, 2 cibule, gulášové koření, sojová omáčka, mořská sůl, 4 zelné nebo salátové listy, 4 ředkvičky, 1/2kg brambor,300g cukety nebo dýně Hokaidó, rajčatový protlak, olej, hořčičné semínko, kmín, gulášové koření.
Sejtanový prášek /lepek/ osolíme,
přidáme gulášové koření zalijeme
vodou v poměru 1:1 promícháme a prohněteme a
rozdělíme na 4 díly. Vzniklou hmotu povaříme asi
30 minut v osolené vodě a přidáme sojovou omáčku
dobré kvality. Na dno kastrolu dáme zelné nebo
salátové listy, aby se sejtan nepřipálil. Po
uvaření a ochlazení rozkrájíme na kostky,
vložíme do misky a necháme marinovat v ledničce do
druhého dne. Jako marinádu použijeme sojovou
omáčku, rajčatový protlak, dosolíme dle chuti a
prosypeme pokrájenou cibulí. Sejtan není
nutné marinovat, ale chuťově je mnohem lepší
necháme-li jej odležet.
Na oleji osmahneme hořčičné semínko a kmín a přidáme marinovaný sejtan,
pokrájenou cuketu, dokořeníme gulášovým kořením a osmažíme. Podlijeme
vodou ve které jsme vařili sejtan a podusíme. Podáváme s hranolky nebo
rýží. Ozdobíme pokrájeným pórkem.
3 roky prázdnin
V roce 1980 mě inspiroval Henry Thoreau svým pokusem, ve kterém zjišťoval kolik času zabere práce na zahradě, aby se člověk uživil a byl soběstačný.. Přítel mu půjčil palouk v lese, kde si postavil domeček z prken, které mu věnovali z přepravek na náraží. Žil tam 3 roky a pečlivě zaznamenával čas, který strávil prací na políčku, které jej živilo a na kterém pěstoval vše co potřeboval. Měl tam hlavně zeleninu, brambory, kukuřici a také sbíral lesní plody, které sušil na zimu. Za rok vždy sečetl veškerý čas, který tomu věnoval a vycházelo mu to jako by pracoval 8 hodin denně 5 týdnů v roce. Živil se vegetariánsky, miloval svobodu a nezávislost a než by někam jel vlakem, tak si tam raději došel pěšky. Říkal, že když sečte čas, který by věnoval na vydělání peněz na jízdenku a samotnou cestu vlakem, tak že za stejnou dobu je tam pěšky příjemnou procházkou lesem. Odehrálo se to sice někdy kolem roku 1890 v Kanadě, ale pro mě bylo zajímavé, že člověku stačí pracovat 5 týdnů v roce aby se uživil. Dnešní doba nám nabízí 5 týdnů dovolené a celý rok pracovat. On byl inspirován Bhagavadgítou a pravděpodobně se snažil dosáhnout toho nejvyššího cíle, který nám život nabízí a to je osvícení a mókša. No a k tomu potřebujeme z těch hmotných věcí opravdu málo. Zbytek roku věnoval meditacím procházkám v kanadských lesích a možná některým jógovým technikám. Po třech letech toho nechal ale jak to vše dopadlo jsem už nedočetl. Mám pocit že neměl moc úspěch, pravděpodobně mu scházelo vedení realizovaným mistrem. Také jsem dělal několik let v ášramu ve Žďárci podobný pokus a ještě jsem to trochu zjednodušil. Zjistil jsem tehdy, že divoké rostliny vlastně jim říkáme plevely jako lebeda, pampeliška, bršlice-kozí noha, kopřivy, ptačinec a další jsou mnohem vitálnější než vyšlechtěná zelenina. Pokud bychom nepleli, tak se stanou na zahrádce velmi rychle dominantní. Začal jsem tehdy tyto vitální rostliny vytrhávat pouze tehdy, když jsem je potřeboval do polévek, salátů, do sabdží a tak podobně. A zjistil jsem že mě stačí ještě menší záhonek a přitom mám velmi kvalitní zeleninu. Vzniklo mi tak zajímavé permakulturní políčko, kde ptačinec vytvořil nízký zelený koberec/ mimochodem babička Šerejchová říká, že má víc vápníku než Dologram /, do kterého jsem sázel již větší sazenice salátu, kadeřávku, zelí, mangoldu a rostliny se vzájemně dobře podporovaly, nebylo třeba okopávat a stačilo méně zalévat, půda tolik nevysychala . Doporučuji vyzkoušet, zvláště při nedostatku času to půjde samo. Divoké rostliny přidáváme k běžně užívaným zeleninám, čímž se jídlo energeticky a hlavně pránicky i chuťově velmi obohatí.
Prosinec
RECEPT
Rostlinná uzenina Klaso nebo Salve Natura uzená a jemná, brambor, cibule,
máslo, olej, černý pepř mletý, čili, kmín.
Obloha: rajská jablíčka, dýně Hokaidó, ředkvičky, hořčice Kand bavorská,
kedlubna gigant
Rostlinnou uzeninu okořeníme a opečeme na oleji a podávámeme ji s bramborovou kaší nebo pohankovou kaší s osmaženou cibulkou a oblohou ve tvaru mandaly.
Na první pohled máme dojem, že na obrázku je opečený salám a dokonce
to tak i chutná, ale nenechte se mýlit, je to opravdu plně rostlinná uzenina.
Kdyby mi to naservírovali v restauraci, tak bych jim asi nevěřil, dokud
by mi nepřinesli etiketu se složením uzeniny. Skládá se z pšeničného lepku,
kukuřičného škrobu, směsi koření a dalších ingrediencí.
Reakce na takovéto vegetariánské jídlo
bývá v základě dvojí. Jedni jsou
nadšeni, většinou ti, kteří se snaží
přejít z jakýchkoliv důvodů na bezmasou stravu, ale přeci
jen by si ještě občas dali alespoň něco uzeného, protože
chuťový návyk je hluboce zakořeněn. A druhá
skupina na to bude hledět se silnou nedůvěrou a možná až
averzí, protože to bude vyvolávat
nepříjemné asociace. V této skupině budou hlavně
lidé jejichž motivem k vegetariánství je
neubližování a nechtějí aby kvůli nim byli
zabíjeni živí tvorové, když se
dokáží najíst i bez toho, ba dokonce vhodněji.
Cítím,že bych se měl nějak vyjádřit k masu, ale vůbec se mi do toho nechce.
Pohybuji se několik posledních let převážně mezi lidmi, kteří maso nejí
a pak, když při nějaké příležitosti zjistím, že těch co maso jedí je stále
většina, tak mi to velice udiví. Mám pocit, že přeci se o tom už tolik
namluvilo a napsalo, že to musí být úplně jasné. Osobně preferuji přirozený
vývoj a pokud na sobě člověk pracuje a vnímá co se v něm děje, tak mu
jednoho dne přijde maso navíc a nemá potřebu to svému tělu a duši komplikovat.
A mám zkušenost, že vegetariánem se nikdo nestal po zanícené přednášce
a pokud přeci jen, tak ho to za pár měsíců přešlo. Opravdu to musí přijít
zevnitř, aby člověk začal uvažovat o změně životního stylu.
Asi před 30 lety jsem začínal experimentovat s vegetariánstvím a měl jsem
pocit, že mi budou scházet bílkoviny a snažil jsem se to dohánět jogurty.
Pak jsem se potkal s makrobiotikou, kde Michio, Kushi říkal, že úplně
zdravý člověk může sníst tři lžičky jogurtu za týden, možná že jich bylo
pět, to si již přesně nepamatuji, ale udělala mi ta informace radost,
i když mě přišla hodně nadsazená a začal jsem se řídit opravdu jen svou
chutí a intuicí a nejen v oblasti bílkovin.
Blíží se doba kaprů a je opravdu úžasné jak se v Čechách kapři ujali.
To se snad nikde jinde nepovedlo. Když byl kapr nejlevnější rybou, tak
se ta volba dala ještě pochopit, ale proč teď? Je zajímavé, že z duchovního
svátku se udrželo právě toto. Vždyť kapra jí většina národa ať křesťané
či ateisté.
Ke štědrovečerní večeři míváme
bramborový salát a buď obalovaný sejtan, jako
řízek nebo obalovaný patison nebo tofu a tak podobně,
protože nepřijdou jen vegetariáni, tak aby to bylo alespoň
zvenčí podobné.